Tag Archive for debatování
„To je vůně! To je moje CoCo Chanel“
„To je vůně! To je moje CoCo Chanel“ řekla naše zákaznice, když se její dovezený kvas nalíval do rozpáleného kotle. Takové hlášky jsou na můj mlejn 🙂 No, řekněte, jak lépe to vyjádřit?!
Rok uběhl jako voda a vy si přicházíte pro plody své práce. Přicházíte odpočítat, pobavit se, doplnit zásobu vlastní pálenky na zimu a nový rok.
Rozhodli jste se ovoce posbírat, dát do nádoby, nechat kvasit, dovézt do pálenice a už jen pozorovat, jak se v procesu destilace přemění na čirou tekutinu. Tato poslední fáze trvá asi 2 hodiny a začíná nalitím kvasu do měděného surovinového kotle. Pak už je to v rukou destilatéra, který vyhodnocuje průběh destilace a podle toho v pravý čas zasahuje, přepouští, upouští, přikládá, testuje… Je to vskutku PROCES.
Když už naléváte z demižónku a koštujete doma, vzpomínky letí hlavou a neopakovatelné pocity z pálenice vám pokaždé vytanou na mysl. Vůně a teplo, sranda, popovídání si, setkání, zklamání když toho vyteče málo, rozpaky, když toho vyteče moc? To všechno je tam pak schované :-).
Podle staré medicíny je v prosinci nejvíce ohrožené tlusté střevo 🙁 Tak na to máme doporučení :
- jíst křížaly, které střevo čistí a podporují trávení a hned pak
- lupnout sem tam tu čtvrtečku dobré pálenky
- dostatečně pít, chodit na procházky .
Přejeme krásný sváteční advent, pro nás svátky setkávání, návratu domů a očekávání příchodu nových období a změn.
P.s. CoCo Chanel je jinak silný příběh vytrvalosti, víry a úsilí dojít ke svému cíli. Prý je natočený film, tak se na něj chystám.
Příběh domu č. p. 100 (Dolní Libina, dříve Stránka)
Dům který hovoří. Už jsme si na to zvykli. Ale nebylo to tak vždycky… Když jsme se nastěhovali do zdejšího domu působily na nás různé věci. Obtížně se to popisuje, ale okolnosti nás svedly k dopátrání se historie domu spojené s životem jediné židovské rodiny žijící ve své době v Libině, panu Jonasi Wolfovi a jeho dětem.
Zejména díky předešlé majitelce domu paní Jitce Hekšové, jsme získali vzpomínky na události, které se, jak jsem vnímala, týkaly nás všech.
Příběh a události byly natolik vypovídající, že jsem se rozhodla, že udělám, co je v mých silách, abych příběh zprostředkovala dál lidem, kteří navštíví tento dům, dětem, kteří se učí o okolnostech, které píší historii. Bylo to tak blízko. A tak v kontrastu s touto dobou.
Příběh je připraven i pro vás :-).Rodina J. Wolfa / týká se to nás všech
